Kapradiny pocházejí z deštných pralesů Jižní Ameriky. Vyznačují se sytě-zelenými vějířovitými listy. Oživí každou místnost a dorůstají až do jednoho metru. Pokud jsou rostliny na podstavci, postupně se mohou rozvíjet – visící listy působí velmi hezky. Kapradiny mají rady vlhčí vzduch, nesnášejí prostředí přetopených bytů. Některé druhy v zimním období listy ztrácejí, ale na jaře jim vyrůstají nové. Obdivujeme jejich bizarní tvary a netradiční zbarvení. Z pohledu pěstitelů kapradiny nemají žádnou větší chybu. Jde o vitální rostlinu se svěžím vzhledem, rychlý růst, malé světelné nároky a nízké ceny.
Pěstování
V létě jí vyhovují teploty 20-25 ° C. Zaléváme ji pravidelně, nadbytek i nedostatek vody jim škodí. Ideálně na zalévání používáme vlažnou, nejlépe dešťovou vodu bez obsahu vápníku. V létě ji přihnojíme každé dva týdny roztokem organického hnojiva také bez obsahu vápníku. Přezimuje při teplotě 15-18 ° C. Kdyby teplota v bytě klesla pod 12 ° C, mohla by tato teplota rostlinu poškodit. Proto se držíme zásady, čím nižší teplota, tím méně rostlinu zaléváme. Kapradiny by měli mít dostatek světla, avšak ne přímé sluneční záření. Nejvhodnější je umístit je do polostínu. Kapradiny v květináči přesazujeme každý rok, starší stačí prosadit jednou za 2-3 roky vždy však pouze na jaře. Nový květináč nesmí být příliš velký, pouze takový aby se do něho rostlina pěkně vešla. Rozmnožujeme ji na jaře při přesazování – dělením trsů nebo rostlinkami, které vyrůstají na dlouhých produkci odnoží, pokud se dotýkají země.
Zemní druhy
Druhy žijící volně v přírodě v zemi jsou náročnější na vzdušnou a půdní vlhkost. Existují však výjimky, kterým suchý vzduch neškodí, například zástupcům australského rodu Pellaea, čínskému druhu Cyrtomium falcatum nebo téměř po celém světě rozšířené kapradinám arachnoides adiantiformis. Kapradina obyčejná patří k velmi vysokým domácím kapradinám, může dorůst až do výšky dospělého člověka. Hodí se proto pouze do větších zahrad, kde vynikne na pozadí skal či kamenných zdí a plotů. Jako jedna z mála kapradin dobře snáší slunné stanoviště. Pučí poměrně pozdě, často až v květnu.
