Hračky mají zvláštní schopnost obsadit celý dětský pokoj během několika minut. Autíčka skončí pod postelí, plyšáci na židli, stavebnice na stole a drobné figurky přesně tam, kam člověk zrovna šlápne. Úložný prostor v dětském pokoji proto není jen otázkou vzhledu. Dobře navržené ukládání může dítěti usnadnit samostatný úklid a rodičům výrazně zjednodušit každodenní fungování.
Není přitom nutné zaplnit pokoj skříněmi. Často funguje kombinace několika různých řešení, která odpovídají tomu, co dítě skutečně používá.
1. Boxy a koše na věci, které jsou každý den v pohybu
Na hračky, se kterými si dítě hraje téměř každý den, jsou praktické jednoduché boxy nebo koše. Dítě nemusí nic složitě skládat ani otevírat několik zásuvek. Stačí hračky po skončení hry rozdělit do několika základních skupin.
Dobře může fungovat například samostatný box na stavebnice, jeden na auta a vláčky a další na figurky nebo kuchyňku. U malých dětí bývají praktičtější širší kategorie než dokonale detailní třídění. Čím jednodušší systém vytvoříte, tím větší je šance, že ho dítě bude skutečně používat.
2. Nízké police, na které dítě samo dosáhne
Dětský pokoj nemusí být zařízený jen z pohledu dospělého. Pokud chcete, aby si dítě samo vybíralo hračky a později je také uklízelo, část úložných prostor by měla být v jeho dosahu.
Nízké otevřené police jsou vhodné například na knížky, několik oblíbených hraček nebo menší boxy. Není ale nutné vystavit všechno, co dítě vlastní. Příliš mnoho věcí na očích může pokoj působit chaoticky a dítěti zároveň ztížit rozhodování, s čím si vlastně chce hrát.
3. Prostor pod postelí využijte na méně používané věci
Pod postelí bývá poměrně velká plocha, která často zůstává bez využití. Pokud konstrukce lůžka dovoluje umístění zásuvek nebo samostatných úložných boxů, může zde vzniknout místo na větší množství hraček, stavebnice nebo třeba sezónní věci.
Nejlépe sem patří předměty, které dítě nepotřebuje několikrát denně. Každodenní hračky je praktičtější ponechat dostupnější, aby kvůli každému autíčku nebylo nutné vytahovat velký zásuvný box.
4. Plyšáky nemusíte ukládat stejně jako stavebnice
Jedním z nejčastějších problémů dětských pokojů bývá velké množství plyšových hraček. Zabírají hodně prostoru, ale klasická zásuvka pro ně nemusí být nejlepší řešení.
Praktičtější může být velký textilní koš, vak nebo vyhrazená část police. Dítě má plyšáky stále na očích a zároveň je dokáže během chvíle uklidit. Několik nejoblíbenějších může samozřejmě zůstat na posteli nebo polici, není ale nutné vystavovat celou sbírku.
5. Drobné hračky potřebují vlastní systém
Malé figurky, dílky stavebnic, korálky, pastelky nebo příslušenství k panenkám dokážou vytvořit největší nepořádek. Tady velký společný box většinou nestačí.
Pomáhají menší organizéry, zásuvkové boxy nebo krabičky, ideálně uložené společně na jednom místě. U starších dětí už lze použít přesnější rozdělení podle jednotlivých druhů hraček. U menších dětí je lepší systém zbytečně nekomplikovat.
6. Nechte některé hračky dočasně zmizet
V dětském pokoji nemusí být neustále dostupné úplně všechny hračky. Část z nich můžete uložit do skříně nebo méně přístupného boxu a po několika týdnech je vyměnit za jiné.
Tzv. rotace hraček pomáhá nejen s množstvím věcí v pokoji. Děti často znovu objeví hračku, kterou nějakou dobu neviděly, a začnou si s ní hrát s novým zájmem. Současně je snazší udržet přehled o tom, co dítě skutečně používá a co už jen zabírá místo.
7. Pravidelně vytřiďte, z čeho dítě vyrostlo
Ani nejlepší úložný systém nebude fungovat, pokud se množství hraček pouze zvyšuje. Několikrát do roka proto stojí za to projít věci, které dítě už nepoužívá.
Některé hračky lze schovat pro mladší sourozence, jiné darovat nebo poslat dál. U větších dětí může být dobré zapojit je do rozhodování. Neznamená to nutit dítě vzdát se oblíbených věcí, ale postupně ho učit rozlišovat mezi tím, co ještě používá, a tím, co už v pokoji pouze zabírá prostor.
Úložný prostor má dítěti pomáhat, ne komplikovat život
Nejlepší systém není ten nejdokonalejší na fotografii, ale ten, který funguje v běžném provozu. Pokud dítě musí při úklidu otevřít tři skříně a každou malou hračku zařadit do přesně určené krabičky, pravděpodobně systém dlouho nevydrží.
Většinou se osvědčí kombinace několika snadno dostupných boxů, menších organizérů na drobnosti, uzavřeného prostoru na méně používané věci a několika otevřených polic. Dětský pokoj pak může zůstat funkční i ve chvíli, kdy se množství hraček, knih a dalších věcí postupně mění.
